Světélkování

Ráda 

si hraji se světlem, 

vnímám okamžiky, záblesky,

pozoruji jemný prach.

,jen díky slunci,

se jemný prach mění na třpytky poletující v černočerné místnosti,

vidím svět více idylicky(, i když to někdy není na škodu),

a vše je barevné.

tančím bosa.

Zenit E, léto 2014

Chybí mi.

Chybí mi léto

a vše s ním spojené.

Rozkvetlé louky, 

rybízové muffiny,

pozdní pikniky, které nekončí ani po západu slunce,

opar nad horami,

psaní našich iniciálů do staré boudy,

naše volnost.

Já hloupá již půl roku fotím jeden film a nejsem schopná jej dokončit. Málo si všímám okamžiků a to je mi líto.

Chybí mi nezapomenutelné okamžiky, stáváme se všední.

Už aby tu bylo jaro,

květiny opět budou kvést

a já (snad) s nimi.

Foceno milovaným Zenitem, na který často zapomínám.

Tady sedím.

Nevím, kdykdejak tato fotka vznikla, ale je má oblíbená.

Ani nemám slov.

Padám do nekonečné mlhy otázek. Do mlhy, která ani neexistuje.

A pokaždé dopadnu přímo na tu nejděsivější, na kterou mi nikdo nedokáže odpovědět.

Sakra, proč?

Tady sedím

sama 

sama

sama

SAMA(ra)

Když se stále dokola dívám na to slovo, děsí mě to. Nejen způsob jak vypadá, ale děsí mě přemýšlet nad významem. Co vlastně znamená?

Nechci si číst stále ta slova, co mi tolik ublížila. Nechci se na ně ani podívat, nechci.

Pomoc! Další výkřik do tmy.

Tady sedím

zkažená,

zabita uvnitř.

Viděli jste včerejší bouřku? Byla krásná.

Dnes padaly slzy

a hlavně hvězdy. Alespoň něco se nezměnilo.

Prosím, buďte šťastnější než já.  

Otazníknadruhou.

Opravdu se vzdalují

??

a tady bych to ukončila

Smíšené pocity z tohoto léta společně s cigaretovým duetem se mi stále připomínají

a já nevím proč.
la la lalalalalala

Je to příliš milé, než abych mohla zapomenout.

Proč já se těším na podzim, když léto je tak báječné?

Za všechno mohou svetry..

nebo ne?

Všechno je jinak (asi).

 A růže jsou opět červené (nebo snad růžové?)

a slova se pletou a pak to má větší kouzlo (a někdy i význam)

a je hezké nechat se unášet proudem

a léto mi proklouzává mezi prsty
a zítra mám narozeniny (a cítím se mladší)
a mám ráda náhody

stop.

Chci psát básně dál, byla to legrace

jako hrát na schovku

asi.

(To jsou ty růže, jak se hezky usmívají..)

(..a vlny.)

a jestli to teď není krásné,

tak jednou bude.

Nekonečné město.

Další střípek z toho překrásného města.

Chaos všude kolem a já nic neslyším,

ztrácím se ve věčné záři světel.

Čas se zastavil, 

mé smysly jsou polapeny v pavučině reality,

na malý okamžik jsem volná.

Bez dechu, 

znovu nalézám krásy života.

Londýn, říjen 2012,

Zenit E.

Prosím, neuhořte mi.

Vše je bílé, mráz na nás útočí 

a vy jste obaleni v plamenech.

kouzlo analogu 

Za domem, prosinec 2012,

Zenit E.