Nevím, kdykdejak tato fotka vznikla, ale je má oblíbená.
Ani nemám slov.
Padám do nekonečné mlhy otázek. Do mlhy, která ani neexistuje.
A pokaždé dopadnu přímo na tu nejděsivější, na kterou mi nikdo nedokáže odpovědět.
Sakra, proč?
Tady sedím
sama
sama
SAMA(ra)
Když se stále dokola dívám na to slovo, děsí mě to. Nejen způsob jak vypadá, ale děsí mě přemýšlet nad významem. Co vlastně znamená?
Nechci si číst stále ta slova, co mi tolik ublížila. Nechci se na ně ani podívat, nechci.
Pomoc! Další výkřik do tmy.
Tady sedím
zkažená,
zabita uvnitř.
Viděli jste včerejší bouřku? Byla krásná.
Dnes padaly slzy
a hlavně hvězdy. Alespoň něco se nezměnilo.
Prosím, buďte šťastnější než já.
Prý se skrz samotu člověk pozná nejlépe... Každopádně doufám, že nebudeš smutná příliš dlouho. Bude lépe. Jako vždy.
OdpovědětVymazatPáni, nádherné fotografie. Vyvoláváš je doma nebo ve fotolabu?
OdpovědětVymazatDěkuji moc. Filmy si nechávám vyvolat, ale skenuji si je sama.
Vymazatbudme stastni vsetci velmi :) aj ty!
OdpovědětVymazatAni sa nečudujem prečo je tvoja obľúbená tá fotka. Krásna je! :) A text je super napísaný, aj smutný, ale stále super. :)
OdpovědětVymazatSnad tě něco netrápí natolik, abys přestala psát úplně. To by byla škoda.
OdpovědětVymazat